Jak jsem málem byla vdova
Takže jsme tam přijeli s manželem a dcerou – natěšení na koně a ostatní zvířectvo, které nám bylo předem avízováno. To, co nás čekalo však předčilo všechna naše očekávání.
Dorazili jsme tehdy o něco později, takže jsem se hned ujala fotografování již započatého ježdění a nechala manžela, aby zatím vzal naší Verunku na prohlídku přilehlé farmy. Ježdění totiž probíhalo na zatravněném pozemku vedle oploceného pozemku. Moje rodinka, vybavena taškami s pochutinami pro zvířátka, nadšeně otevřela branku a vtrhla do prostoru.
Během focení jsem poočku sledovala dění za plotem. Ne proto, že bych snad nevěřila v manželovi schopnosti se o naše dítě kvalifikovaně postarat – důkazem je, že naší holčičce již byly tři roky, stále žije a má kompletní sestavu prstů. Ale jistota je jistota, že.
Jejich první zastávka proběhla u černých zmenšenin prasátek – jedno tedy bylo spíše většího vzrůstu a trochu z něj šel strach. Házeli jim chleba přes malý příkop (jak jsem později zjistila, příkop nesloužil k tomu, aby zvířátka zastavil, nebo možná k tomu původně sloužil, ale jaksi příliš nefungoval). Pak se vydali k výběhu s kozami, které jako kamzíci poskakovaly okolo a taky tam běhali psi a v dalším výběhu koně a taky několik ovcí, no prostě úplná Noemova archa. Když to všechno obešli, zjistila jsem nejen já, ale také můj muž, že výběhy nejsou všude zcela oplocené a zvířata mají tedy celkem velký prostor k pohybu.
A pak se to stalo – můj manžel byl málem sežrán zvěří, domestikovanou avšak částečně zdivočelou. Na chvíli se mi ztratili z dohledu, protože zašli za dům. Po pár minutách nervózního vyhlížení jsem v rohu domu zahlédla manžela, který byl obklopen stádem zvířat čítajícího tak 15 hlav. Všichni se dožadovali dalších a dalších přídělů suchého chleba, rohlíků, jablek a dalších dobrot. Když můj muž nestíhal uspokojovat jednotlivé zakázky, začala zvířata hledat svůj příděl svépomocí po jeho kapsách. A vzhledem k tomu, že tato zvířátka nemají ručičky, ale pouze tlamičky s ostrými zoubky, začínala jsem se chvílemi obávat nejen o stav manželovy bundy, ale také o případné budoucí Verunčiny sourozence. Chtěla jsem se obětavě vydat na záchranou misi, ale mé dítě bylo relativně vpořádku u domu, tak jsem ještě vyčkávala (promiň brouku).
Manžel chvíli odolával náporu, ale pak rezignoval a zatroubil k ústupu. Ladně přeskočil výše zmíněný příkop (asi si chudák myslel, že mu to pomůže). Některá nažraná zvířata to zjevně odradilo, ale některá ho (k jeho překvapení) následovala. V poslední chvíli ho (nejspíš ze zoufalství a v rámci záchrany pokračování svého rodu) napadl spásný nápad. Tu se mi naskytl zajímavý pohled na mého muže, který sáhl hluboko do tašky, vylovil množství chleba a za neustálého odhazování pečiva do prostoru zrychleným krokem opouštěl bojiště. Tedy velmi zrychleným krokem - v jednu chvíli vypadal jak večerníček na mistrovství světa v rychlochůzi.
No, už ho nebudu déle dráždit – stručně a jasně – přežil to – snad to po otisknutí tohoto článku přežiju i já. Málem bych zapomněla – hezké výročí, miláčku J
Vaše Káťa Hlávková
PS: Protože jsem se v tomto článku věnovala spíše popisování záchrany rodiny, přikládám malý výtah ze zápisu z proběhlé hiporehabilitace:
„Použitý kůň – plnokrevná arabská klisna Pani s konvexním pohybem hřbetu používaná pro lehčí a pohyblivější klienty. Hyporehabilitace probíhala formou léčebně pedagogicko-psychologického ježdění. Z důvodu motivace účastníků byla koncipována jako dostihový závod, kdy jednotlivé cviky spojoval jednoduchý příběh z dostihového prostředí. Práci zajišťoval kompletní hiporehabilitační tým, který klienta jistil na koni dvěma pracovníky z obou stran nepřetržitým kontaktem, třetí pracovník se věnoval zvířeti a čtvrtý zajišťoval program, vizuálně kontroloval klienta z odstupu a případně korigoval jeho polohu."
Děkujeme celému týmu za profesionálně odvedenou práci s klienty a koněm, občanskému sdružení U rozcestí a zvířátkům na farmě.
Tato terapie byla financována díky projektu Podaná tlapka z programu Společně za úsměv – fi. KONZUM. Také velmi děkujeme.
_malé.png)
_malá.png)