Jak jsem měla taneční nervy
V popisu programu stojí, že je pro děti, které baví tancování a hlavně, že předpokladem je částečná samostatnost dítěte a chuť učit se. Verčus se sice hýbe ráda a se značnou mírou nadšení, ale jen doma. Na žádné mediální provokace moc není. Hlavně nemá ráda nové a neznámé situace. Zasekne se a kde nic tu nic. I když na druhou stranu – o pouti jsme díky tomu dost ušetřili rodinné prasátko.
Mé předpoklady se vyplnily hned při prvních týdnech tančení. Většinou stála u mě a držela se mě jak klíště psa, zatímco ostatní děti hromadně trsaly, natřásaly se a křepčily v rytmu klasických i moderních písní.
Tak začalo přemlouvání. Již mé první pokusy ztroskotaly hned v zárodku: „Jestli nebudeš tancovat s dětmi, tak půjdeme domů" – odpověď dcery: „Tak dem" nebo: „Víš, co to stojí korunek?" – „Proč?"
Vzhledem k tomu, že kroužek je v pondělí, v druhé fázi pokusů o přemlouvání jsme začali již ve čtvrtek nebo v pátek. A zapojila jsem celou rodinu, takže kamkoliv jsme přišli, hned každý halekal: "Tak co, už tancuješ?" Když už se mi zdálo, že to slyší každou hodinu dvakrát, tak jsem tento druh motivace zavrhla – myslím, že by to začala nenávidět dříve než by tam vůbec přišla.
Takže jsme nasadily fázi číslo tři a to podplácení. Uchýlila jsem se k tomuto podlému prostředku ve značném zoufalství, ale kupodivu to začalo nést své ovoce. Ano, sice mě to stálo 2 lízátka a 1 čokoládku před výkonem a v rámci motivace ještě 1 produkt čokoládové slepice s překvapením po případném úspěšném výkonu, ale zabralo to. Verča „pařila" a křepčila a běhala – bylo to jak zjevení. Po každé zatančené písničce se ke mně vrhla a volala:"Maminko, to jsem to krásně udělala, viď? To mi pak ještě dáš to vajíčko, viď?"
Dietáři a zastánci zdravé výživy dětí vzápětí uklidním. Toto trvalo asi jen dva týdny a motivace byla pouze před a po kroužku. Také bych nerada měla doma malého Ebena – tedy Válečka.
Naše první vystupování se odehrálo velmi nedlouho po startu kroužku. Myslela jsem si, že na naší Verču je to až příliš brzy po tom, co se tak velmi těžce otrkávala. Vystoupení kroužku Tanečky pro nejmenší z mateřského centra MaMiNa (nikoliv ze spolku MaMiNa :) se konalo v rámci oslav založení Sokola v sokolovně v Polici v neděli 23. listopadu.
Jak je o mě známo, měla jsem nervy již dva týdny předem. Říkala jsem si, že musím zvýšit míru motivace, takže před začátkem akce již měla Verunka slíbenou čokoládu od babičky, od druhé babičky výše zmíněné vejce, ode mě gumové medvídky, od tatínka lipoše atd. Krátce řečeno při každodenní konzumaci by jí to vyšlo nejspíš až do velikonoc. Samozřejmě, že nakonec dostala jen to vejce, kvůli kterému nás hnala v mrazu a slotě až do „Peňáče".
Vystupování zvládla na jedničku, stejně jako další statečné děti. Moje prognózy o rodinné ostudě se nepotvrdily, takže kanálem nechodím ani já, ani ona. Mám hřejivý pocit (ostatně asi jako každá matka), že moje dítko je nejúžasnější na světě a jsem na ní velmi pyšná.
A naše Verunka? Ta už připravuje seznam potravin k příležitosti dalšího případného vystupování.
Vaše Káťa Hlávková
PS: Ráda bych poděkovala Ladě Černohorské za bezvadné, nápadité a naprosto bezkonkurenční vedení Tanečků. Přeji nejen jí, ale i dětem a rodičům mnoho dalších krásných zážitků při tomto zájmovém kroužku.
_malé.png)
_malá.png)