Jak jsem zachraňovala Imonku
Tak jsme si tak pracovaly a rozjímaly. Potřebovala jsem něco v druhém prostoru, tak jsem si pro to šla, ale ouha! Co to? Spojovací dveře zavřené! Mašinérie školních uklízeček uklidila jídelnu a školu, logicky za sebou zamkla a odebrala se k domovu. Samozřejmě, že máme příslušné klíče, ale ty leželi v druhém prostoru za dvěma zamčenými dveřmi.
Začaly jsme přemýšlet nad všemi možnými variantami, nakonec nám došlo, že není cesty ven. Všude zavřeno, před okny oplocená zahrada, sousedi pryč, nervy na dranc. Panika, panika. Kdo ví, kdy nás začnou hledat?! V hlavě mi vyskočilo policejní pátrání, vrtulníky, termovize, Voříšek a Borhyová, palcové titulky, oslavující manželé... Do toho mi zvoní telefon. S hysterickým štěknutím přijímám hovor. Káťa, učitelka němčiny v MC, mi volala, že potřebuje hračku, kterou tam zapomněl její syn a jestli by nevadilo, že se pro ni staví. S naivní představou, že víc hlav, víc zmůže, jsem souhlasila. Nutno podotknout, že Káťa nemá ani klíče od MC, ani není kouzelník Kaprfíld, aby se skrz dveře dostala. To mi došlo až když stála za inkriminovanými spojovačkami, přes které jsme spolu tlumeně hovořily.
„Káťo, tady je zavřeno," povídá ona.
„Káťo, to víme," povídám já.
„Káťo, tak odemkni," na to ona.
„To nejde, Káťo, máme klíč ve „starým"," zase já.
„Ale tam je taky zavřeno, dej mi klíče, Káťo," logicky ona.
„Nemám jak, Káťo, ledaže bys to obešla k té zahrádce za jídelnou a něco vymyslíme." „Dobře, tak já to snad najdu." Naděje zůstává.
Během chvíle se situace opakovala, pouze s tím rozdílem, že jsme na sebe viděly. Káťa stála za plotem zahrádky, my s Imonkou v okně MC a pokřikovaly jsme na sebe možná řešení. Imonka se nakonec hrdinně zmocnila klíčů a s pokrouceným postavením v okně, podotýkám bez rozběhu, se pokusila hodit klíče přes plot ke Kátě. Distance cca 14,31 metrů. Konečný výsledek cca 1,5 metru, bohužel na špatné straně plotu. Druhý pokus hodu – žádný.
Imonka se obětavě vrhla z okna do záhonu pivoněk. Výška cca 2 metry. Předala klíče a během chvíle jsme si role vyměnily. V okně jsem stála já s Káťou a dívaly jsme se na Imonku pod sebou. Skok do pivoní byl sice obětavý, ale impulsivní, protože zpáteční cesta nebyla domyšlena do detailů. Co teď? Křik o pomoc je v liduprázdné škole poměrně k ničemu, ještě tak sestavit z kamínků SOS, ale Police bohužel nepatří k příliš frekventovaným leteckým koridorům.
Rozhlížely jsme se po záchranném systému. Možnost první – zahradní židle. K tomuto účelu jsme použily židli ze zahrady sousedů – pokud jsme jí či jim tímto způsobily nějaké trauma, velmi se omlouváme. Bohužel umělá židle byla příliš nízká, tak jsme Imonce podaly malou židličku z MC, aby si sestavila věž. Brzy jsme v okně uviděly obličej šikulky Imonky. S vítězným výrazem vyšvihla nohu do okna, ale tento výraz byl v okamžení vystřídán výrazem panické hrůzy a obličej brzy z okna zmizel. Vysvětlení – postavení malé židličky na umělou se stalo nestabilní ve chvíli přenesení váhy, které bylo způsobeno výšvihem nohy zachraňované osoby. Ještě, že je MC v přízemí.
Možnost druhá – kancelářská židle. Tento způsob již doznal úspěchu, protože tento nábytek má pevnou základnu, záchranné opěradlo a dá se vytočit – to můj manžel taky, ale k záchraně Imonky to není příliš použitelné. Druhý pokus o výšvih se povedl na jedničku a vítězný výraz tentokrát zůstal na jejím obličeji. Ovšem to, že je židle kancelářská lepší než zahradní neznamená, že jí teď všichni musíte tahat na dovolenou. Jedná se pouze o případy naprosté nouze, jako byl tento.
Nyní by se nezúčastněnému divákovi naskytl opravdu zajímavý pohled na naše tři zadní části těla, které vyčuhují z oken MC – to jak jsme sledovaly chudáka kancelářskou židli, která po úspěšné misi zůstala v pivoňkách a byla bohužel tak těžká, že nešla „normálně„ vyndat zpět.
A tak začala akce číslo 2, protože se však v tomto příběhu jednalo hlavně o záchranu Imonky, o tom, jak to dopadlo v případě záchrany obětavé kancelářské židle zas až někdy jindy. Stačí pouze poznámka, že to bylo neméně zajímavé a o nápadité pokusy nebyla nouze.
Vaše Káťa Hlávková
P.S. Práva k případnému filmovému zpracování náleží MC MaMiNa, o obsazení hlavních rolí bylo již rozhodnuto.
Děkujeme všem zúčastněným, omlouváme se sousedům, pivoňkám a zahradní židli a slibujeme, že klíče již budeme mít vždy při sobě – budu ho nosit na krku.
_malé.png)
_malá.png)