Jak se píše fejeton
Tak za prvé je nutné nejdříve najít nějaké to téma. Občas je to jednoduché a článek se mi v hlavě tvoří již s probíhající akcí – třeba Jak jsem seděla v cíli se psalo skoro samo už při sezení v cíli.
Někdy je za ten měsíc zážitků tolik, že člověk neví, kterou múzu popadnou za pačesy dříve, ale to se stává málokdy. Většinou s hrůzou zjistím, že na druhý den je uzávěrka a prsty mi kmitají po klávesnici až se z počítače kouří – někdy by se hodil nějaký ten švarný hasič.
Když už mám téma, jako druhá velmi důležitá věc je dostatečně v článku znemožnit nejen sebe a svoji rodinu, případně také své spolupracovníky, přátele a další návštěvníky centra.
V mém fanklubu je již pár takových, kteří jen čekají, jestli se v článku objeví zmínka o mém manželovi. Myslím, že popisem jeho krmení divé zvěře na farmě U rozcestí, jsem fanouškům udělala dostatečnou radost (manželovi již méně).
Svoji dceru Verunku se mi také několikrát podařilo úspěšně zveřejnit (Jak jsem měla taneční nervy nebo Jak se nakupuje s dětmi). Říkám si, že je fajn, že Verunka chodí zatím jen do školky, kdyby byla „týnejdžr", asi bych neměla každoměsíční problém s tichou domácností jen s manželem – to už by se mnou doma nemluvil nikdo – náš pes to totiž ještě neumí, i přesto, že to intenzivně trénujeme.
Myslím, že mí spolubojovníci z MC si už na mé rýpání a šťourání se v zákoutích jejich příběhů z Maminy už tak trochu zvykly. Na tomto místě je třeba zmínit dva zážitky a s tím spojené články, které se staly jakousi legendou. Jistě si vzpomenete na moje nekonečné Velikonoční putování s Martinou nebo Jak jsem zachraňovala Imonku – na návštěvu místa, kam zapadla jak vlastenec, se v MC stojí fronty.
Samozřejmě, že většinou článků se snažím avízovat na akce a aktivity MC. Již dvakrát jsem psala o dovolené na horách a stejněkrát jsem také práskla tatínky, kteří nejen frčí, ale převážně bručí. Zveřejnila jsem také jak to chodí na cvičení s těhulkami, co všechno je třeba k přípravě výstavy či Andělského svícení a také jsem nejspíš definitivně odradila všechny zájemce o návštěvu tvoření šikulek článkem Když se Babinec změní na blázinec.
Na druhou stranu si říkám, že kdyby nebylo centra, asi bych už znovu nesedla za volant (Jak jsem řídila s Maminou), nevařila bych zdravá jídla, nezkusila si psaní grantů a přípravu setkání se Sítí nebo se neprojela úžasnými výtahy na Krajském úřadě.
Musím tedy uznat, že i přes tu občasnou tichou domácnost to jistá pozitiva má. Avšak spíše u mě převažuje pocit, že si každý čtenář musí myslet, že jsem totální ztracená duše, která je naprosto nemožná a nezpůsobilá rodinnému a společenskému životu a už vůbec ne přiměřená k vedení jakékoliv organizace či davu. Je tedy s podivem, že u nás doma ještě nezazvonila kontrola z nějakého grantu, policie či zástupci ze sociálního odboru – tímto Vás dámy zdravím.
Domnívám se, že každý, kdo zvládl přelouskat těch 27 článků, které jsem vyplodila, by měl dostat nějaký ten čas k vydýchání a odpočinku. Zároveň si říkám, že by již bylo vhodné vyklidit pole a dát prostor zase někomu jinému, kdo bude svými zážitky oblažovat mozky nejen polické.
A třetím důvodem mého odchodu z paty veřejného života v PM (na špičku si opravdu pomýšlet netroufám) je mé nezřízeně rostoucí, opuchající a samohýbající se tělo, kteréžto ve svém středu ukrývá dalšího Hlávkovic potomka. Takže mě teď čekají docela jiné povinnosti než psaní rádoby vtipných článků. Již nyní se v noci budím hrůzou děsivými sny plnými plínek nevábného obsahu, znovuobjevené natrávené stravy, nočního krmení a jekotu a řevu a pláče a dalších roztomilostí, které skrývá novorozené miminko.
Tak tedy vážení a milí moji přátelé, čtenáři a případní fanoušci, děkuji Vám za Vaši téměř dvouapůlroku trvající přízeň, pochopení a nevolání úřadům a rodině děkuji za velmi pevné nervy.
Toto jistě není mé sbohem, jen mé nashledanou, naviděnou a třeba zase někdy napočtenou.
Vaše brzy dvojnásobná mamina Káťa Hlávková
Z Kátina deníku - dovětek
Dobrý den,
já jsem Terezka a narodila jsem se 1. srpna. Měřila jsem 49 cm a vážila 3640 g.Maminka Káťa má ze mě moc velkou radost a říkala mi, abych se Vám, čtenářům jejich článků, také představila, abyste věděli, komu se teď bude věnovat, když nebude psát fejetony do Polického měsíčníku. Já teda slibuju, že na ni budu hodná, aby Vás zase brzy mohla bavit.
Vaše Terezka Hlávková
_malé.png)
_malá.png)