Když matka potřebuje odbornou pomoc
Ono totiž vychovávat dítě není žádná sranda – to asi všichni dobře víme.
Mám však takový pocit, že k tomuto poznatku dospějí někteří lidé (převážně mužského pokolení), tak nějak později. Někteří novopečení otcové se chovají, jako by samotným početím dítěte odvedli svou biologickou povinnost a dál ať už si žena poradí. Někteří z mužů se po narození dítěte pořád diví, proč jisté věci spojené s péčí o dítě žena neví nebo dokonce neumí. Někteří vážení pánové jsou asi toho názoru, že nám v porodnici píchnou injekci s nějakým koktejlem, co se jmenuje MATKA nebo u gynekologa dostáváme jakési speciální příručky o mateřství aneb Jak si v mžiku poradíš, když si dítě urobíš.
Abych vysvětlila důvod svého lehce feministického odstavce – vždy, když se zmíním, že se chystám na přednášku výše zmíněné lékařky, ozve se nechápavé: „A proč?"
Tak já Vám to teda řeknu. Protože je to úleva. Úleva, že nejsem jediná matka, která řeší, když sebou její malý andílek řízne na zem v marketu a řve, že chce zelenou žížalu. A teď, co dělat, když mají jen červenou. No, a těch možností – buď můžete koupit tu zelenou a předstírat, že je červená – to nefunguje. Nebo můžete seřezat dítě, vrazit ho do košíku a kvapem odjíždět bez nákupu a doufat, že u Vás večer nezazvoní Džamila s muži zákona. Také je možnost popadnout dítě, objíždět okres a hledat obchod se zelenou žížalou. Nebo si před dítě sednout a trpělivě mu vysvětlovat, jak se věci mají – což sice funguje, ale pouze s následnými tlumícími prostředky pro oba zúčastněné, občas i pro okolní nakupující. To je pouze zlomek možností, které jsou k dispozici. Navíc si uvědomte, že ve snaze, abyste se těchto situací vyvarovali, věčně doma sedět nemůžete. Takže, proto já chodím na přednášky dětské psycholožky, abych věděla, jak na to. Občas mám sice pocit, že po mých četných dotěrných dotazech začne paní doktorka tajně vytáčet číslo sociální služby či blázince. Ale někdy je dobré se nebát a zeptat se, abyste pak doma neměli malého neurotického, rozmazleného tyrana, který má okolo prstu omotanou celou rodinu, jako nějaký mafiánský kápo.
Na poslední přednášce jsem ale měla spíše smíšené pocity. Na jednu stranu jsem měla velkou radost, že se přednášky zúčastnila i místní dětská lékařka. Říkala jsem si, že je to fajn, že se také přišla vzdělávat a snad se dozvědět i něco nového o dětské psychologii. Na druhou stranu jsem díky tomu musela hodně zkorigovat své dotěrné dotazy typu: „Co dělat, když mi dítě pokouše jiné? Jak vysvětlit dítěti, že je zelenina lepší než čokoláda? a další perly tak, abych nevypadala jako úplný magor a žena naprosto nevhodná k výchově dcery. Musím však podotknout, že díky této mojí korekci se ke slovu dostaly i další matky, což bylo pro přednášku přínosem.
Závěrem bych chtěla poděkovat paní doktorce Rejtharové za výbornou spolupráci, která již třetím rokem obohacuje programovou náplň mateřského centra. Jsme rádi, že jsme zprostředkováním těchto přednášek, mohli alespoň trochu pomoci a ulehčit rodičům nelehkou cestu ve výchově jejich dětí.
Vaše Káťa Hlávková
PS: Už se připravuji na příští přednášku – mé dítě si poprvé odneslo věc z obchodu – bohužel bez zaplacení. Před výjezdem policie urychleně oznamuji, že věc byla náležitě vrácena, dítě poučeno a nervy vytaženy z kýblu :)
_malé.png)
_malá.png)